Úvod a cílSíla dechových svalů patří mezi důležité prognostické ukazatele. Cílem bylo posoudit vztah maximálního nádechového a výdechového tlaku k tělesnému složení, periferní svalové síle a zátěžové kapacitě a exploratorně zhodnotit jejich vývoj u klientů v programu řízené redukce hmotnosti.

MetodyDo vstupní průřezové analýzy bylo zahrnuto 135 účastníků. MIP a MEP byly stanoveny pomocí přístroje MicroRPM. Ve stejný den bylo hodnoceno tělesné složení, maximální síla stisku ruky, klidová spirometrie a byla provedena spiroergometrie. Vztahy byly posuzovány Spearmanovým korelačním koeficientem a parciální korelací po zohlednění věku a pohlaví. U 34 účastníků byly změny po šesti měsících hodnoceny párovým Wilcoxonovým testem.

VýsledkyPrůměrný věk činil 47,0 ± 11,4 roku, ženy tvořily 69,6 % souboru a BMI byl 36,4 ± 5,3 kg/m². Průměrný MIP činil 74,0 ± 32,0 cmH₂O a MEP 87,8 ± 35,5 cmH₂O. Po zohlednění věku a pohlaví MIP a MEP korelovaly s množstvím kosterního svalstva, beztukovou hmotou trupu, maximální silou stisku ruky a absolutní vrcholovou spotřebou kyslíku. MIP ani MEP významně nekorelovaly s BMI ani s VE/VCO₂ slope. Po šesti měsících se MIP ani MEP významně nezměnily a jejich změny nesouvisely se změnami BMI ani beztukové hmoty trupu.

ZávěrSíla dýchacích svalů souvisela se svalovou složkou tělesného složení, periferní svalovou silou a absolutní zátěžovou kapacitou, nikoli však s BMI. V omezeném souboru po šestiměsíční kontrole nebyla významná změna MIP ani MEP, v závislosti na tělesném složení, prokázána.

ÚvodDysfunkce pánevního dna je spojena se sníženou funkcí svalů a zhoršeným prokrvením tkání. Využívaná terapie kombinuje technologie elektromagnetické svalové stimulace pro supramaximální svalovou aktivaci a mechanické stimulace pro zlepšení cirkulace prostřednictvím mechanotransdukce. Cílem studie bylo ověřit hypotézu, že synergické působení těchto technologií významně podpoří funkčnost svalu, zvýší lokální prokrvení a perfuzi a urychlí tkáňovou regeneraci díky lepší vaskularizaci a efektivnější metabolické clearance.

MetodikaDo in vivo studie bylo zařazeno 7 prasat (60–80 kg) rozdělených do tří skupin: elektromagnetická svalová stimulace + mechanická stimulace (EMS+MS, n=3), pouze elektromagnetická svalová stimulace (EMS, n=3) a kontrolní skupina (n=1). Terapie cílila na zevní šikmý břišní sval. Sledované parametry zahrnovaly genovou expresi VEGF-A a DLL4 (RT-qPCR), hladiny krevního a intramuskulárního laktátu a hodnocení prokrvení tkáně pomocí barevného dopplerovského ultrazvuku (od výchozího stavu po 2 měsíce).

VýsledkyKombinace EMS+MS prokázala výraznější angiogenní aktivaci: exprese VEGF-A se zvýšila z 2,5 na 3,03 a exprese DLL4 se zvýšila z 0,2 na 0,38 ve srovnání s monoterapií EMS, kde se exprese VEGF-A zvýšila z 2,05 na 2,84 a DLL4 z 0,2 na 0,29. Krevní laktát stoupl ve skupině EMS+MS z 1,1 na 1,8 mmol/l v průběhu terapie, zatímco v EMS skupině vzrostl z 1,3 na 1,7 mmol/l. Intramuskulární akumulace laktátu se bezprostředně po terapii snížila ve skupině EMS+MS z 16,3 na 11,3 nmol/mg, zatímco v EMS skupině se intramuskulární laktát výrazně nezměnil (z 17,3 na 16,9 nmol/mg), což potvrzuje efektivnější metabolickou clearance. Dopplerovské zobrazení ukázalo zvýšení rychlosti průtoku krve z 0,10 na 0,59 cm/s ve skupině EMS+MS a z 0,06 na 0,40 cm/s ve skupině EMS. V kontrolní skupině nedošlo k žádným změnám v měřených parametrech.

ZávěrTato animální studie naznačuje, že kombinovaná terapie vede ke koordinovaným metabolickým, vaskulárním a strukturálním adaptacím. Výsledky podporují stanovenou hypotézu, že synergie elektromagnetické svalové stimulace a mechanické stimulace podstatně zlepšuje prokrvení, což u lidí může podporovat funkčnost svalu a urychlovat jeho regeneraci díky efektivnějšímu odstraňování metabolitů.

ÚvodAktivní regenerace může podporovat clearance laktátu, její využití během přestávek v ledním hokeji však není dostatečně prozkoumáno. Cílem randomizované crossover pilotní studie bylo porovnat individualizovanou aktivní regeneraci na bicyklovém ergometru s pasivním odpočinkem během standardizovaného simulovaného zápasu na bruslařském treadmillu.

MetodikaDeset aktivních hokejistů absolvovalo v randomizovaném pořadí obě podmínky. Tři bloky po šesti 40sekundových vysoce intenzivních bruslařských intervalech byly odděleny dvěma simulovanými přestávkami. Během nich účastníci absolvovali 15 minut aktivní regenerace na bicyklovém ergometru při intenzitě řízené podle tepové frekvence odpovídající individuálně stanovenému Fatmax, nebo pasivní odpočinek. Sledovány byly koncentrace laktátu, tepová frekvence, subjektivní vnímání zátěže a další vybrané krevní biomarkery.

VýsledkyPrůměrný pokles koncentrace laktátu během přestávek byl při aktivní regeneraci významně větší než při pasivní regeneraci (3,89 vs. 2,83 mmol/l; p = 0,042; ηp² = 0,385). Tepová frekvence během následných bruslařských bloků byla mezi podmínkami srovnatelná, což odpovídalo standardizovanému vnitřnímu zatížení protokolu. Psychická únava v průběhu pasivní regenerace narůstala, zatímco při aktivní regeneraci zůstávala stabilní (p = 0,006; ηp² = 0,429).

ZávěrIndividualizovaná aktivní regenerace při tepové frekvenci blízké Fatmax během simulovaného hokejového zápasu vedla k většímu krátkodobému poklesu koncentrace laktátu při srovnatelném zatížení bruslařských bloků. Vliv této strategie na výkon během bruslařské zátěže je třeba ověřit v další studii.

Přednáška se zaměřuje na komplexní přístup k diagnostice a návratu do zátěže u stresových zlomenin. Vysvětluje klasifikaci stresových zlomenin a její význam pro volbu léčebné strategie. Dále popisuje nejčastější lokalizace těchto poranění u vytrvalostních běžců a jejich biomechanické souvislosti. Hlavní část přednášky je věnována individualizovanému recovery protokolu, který zahrnuje řízení zátěže, postupnou reedukaci běžeckého stereotypu, práci s rizikovými faktory a bezpečný návrat k tréninku i závodnímu tempu.

Integrita sportu je stále významnějším tématem, které přesahuje samotnou oblast antidopingu a zahrnuje širší spektrum otázek spojených s ochranou férového a bezpečného sportovního prostředí. Cílem první části antidopingového bloku bude představit pojem integrity ve sportu, jeho jednotlivé oblasti a aktuální vývoj směřující k transformaci Českého Antidopingu a vzniku připravovaného Centra integrity sportu.

Druhá část nabídne praktický pohled na fungování antidopingového systému. Účastníci se seznámí s rolemi jednotlivých institucí a organizací, jako jsou WADA, národní antidopingové organizace, ITA, akreditované laboratoře či CAS, a s jejich vzájemným propojením. Pozornost bude věnována také systému testování a průběhu dopingové kontroly, rolím DCO a chaperona, systému ADAMS a hlášení míst pobytu (Whereabouts) či rozdílům mezi národním a mezinárodním sportovcem.

Předoperační funkční vyšetření hraje zásadní roli v odhadu rizika pooperačních komplikací u pacientů podstupujících hrudní chirurgické výkony. Tradičně používaná vrcholová spotřeba kyslíku (VO₂peak) však vykazuje překvapivě omezenou prediktivní hodnotu, zejména ve vztahu k pooperačním plicním a kardiovaskulárním komplikacím.

Výsledky studií ukazují, že výrazně lepším prediktorem je ventilační efektivita hodnocená pomocí VE/VCO₂ slope, která odráží nejen ventilačně-perfuzní nepoměr, ale také změny ventilační regulace. Významnou alternativu představuje klidový end-tidal CO₂ (PETCO₂), jehož prediktivní schopnost je srovnatelná s VE/VCO₂ slope, a umožňuje tak stratifikaci rizika i u pacientů neschopných absolvovat zátěžové vyšetření.

Přednáška představí výsledky klinických studií a možnosti využití těchto parametrů v předoperačním vyšetřovacím algoritmu. Ukáže, proč bychom při hodnocení operačního rizika neměli spoléhat pouze na VO₂peak a proč mohou jednoduché klidové parametry poskytovat překvapivě cenné prognostické informace.

ÚvodPříměstský sportovní tábor pořádaný na UK FTVS od roku 2017 každoročně umožňuje společnou účast více než 30 dětem ve věku 6–18 let, včetně dětí s omezením hybnosti, zrakovým, sluchovým či intelektovým postižením, jejich sourozenců a kamarádů. Pětidenní program zahrnuje širokou škálu pohybových a sportovních aktivit v areálu fakulty i v přírodním prostředí. Cílem sdělení je shrnout zkušenosti se zdravotním zabezpečením tábora a s prevencí rizik při zapojování heterogenní skupiny dětí s rozdílnými funkčními schopnostmi a potřebou podpory.

Organizace zdravotního zabezpečeníBezpečnost programu je založena na kombinaci zvýšeného počtu vedoucích a asistentů, přítomnosti zdravotníka, průběžného dohledu a možnosti individuálně modifikovat pohybové aktivity. Program lze zároveň operativně upravovat podle aktuálního stavu a únavy dětí. Od účastníků je vyžadován lékařský posudek o zdravotní způsobilosti. Ten však v praxi často neposkytuje dostatečně konkrétní informace o kontraindikacích, funkčních omezeních ani potřebných úpravách jednotlivých aktivit. Samotný formulář posudku rozlišuje především způsobilost, nezpůsobilost nebo způsobilost s omezením a dále zaznamenává například alergie a dlouhodobou medikaci.

Proto je součástí přihlášky vlastní podrobný dotazník zaměřený mimo jiné na kontraindikace, diabetes, alergie, astma, epilepsii, únavnost, motorické obtíže, problémy s orientací a komunikací, sebeobsluhu, kompenzační pomůcky, rozsah potřebné asistence a užívanou medikaci. Informace jsou doplňovány komunikací s rodiči, včetně možnosti sdělit aktuální zdravotní a psychický stav dítěte při každodenním předávání.

ZávěrBezpečné zapojení dětí se specifickými potřebami do sportovního programu vyžaduje více než formální potvrzení zdravotní způsobilosti. Klíčové je získání funkčně relevantních informací, dostatečné personální zajištění, komunikace s rodiči a flexibilní modifikace programu. Tyto principy budou v prezentaci demonstrovány na konkrétních situacích z praxe, v nichž bylo nutné upravit pohybovou aktivitu, míru asistence nebo organizaci programu.

ÚvodMitochondriální transkripční faktor A (TFAM) je klíčový pro udržování mtDNA a expresi mitochondriálních genů. Důsledky insuficience TFAM pro svalovou funkci a mitochondriální respiraci během stárnutí však nejsou dostatečně objasněny. Předpokládáme, že insuficience TFAM snižuje respirační kapacitu kosterního svalu, přičemž svalová síla může zůstat zachována.

MetodikaMyši s insuficiencí TFAM (Tfam^wt/Δ) a kontrolní myši (WT) byly longitudinálně hodnoceny pomocí testů svalové síly, koordinace a lokomotoriky (grip strength, Rotarod, Erasmus ladder, T-maze). Ve věku přibližně 13 měsíců byly odebrány vybrané kosterní svaly pro vysokorozlišovací respirometrii (Oxygraph-2k), molekulární analýzy a histologické hodnocení. Do experimentu bylo zařazeno celkem 38 zvířat.

VýsledkyV longitudinálním hodnocení nebyl mezi WT a Tfam^wt/Δ myšmi zjištěn rozdíl v normalizované svalové síle (p = 0,25). Ve svalové tkáni odebrané ve věku přibližně 13 měsíců nebyly zjištěny významné rozdíly v mitochondriální respiraci. qPCR však prokázala významně nižší počet kopií mtDNA ve svalech Tfam^wt/Δ myší oproti WT (p < 0,001).

ZávěrTato pilotní studie charakterizuje vztah mezi insuficiencí TFAM, mitochondriálními změnami a svalovou funkcí. Dosavadní nálezy ukazují snížený počet kopií mtDNA bez současného průkazu změny svalové síly nebo mitochondriální respirace, což může naznačovat přítomnost kompenzačních mechanismů.

ÚvodNositelná zařízení využívající optickou pletysmografii (PPG) a jednosvodové hrudní EKG jsou stále častěji používána k monitorování tepové frekvence (TF) a variability srdeční frekvence (HRV) během zátěže. Na základě HRV vznikají nové přístupy ke stanovení zátěže a detekci patologií. Využitelnost těchto zařízení místo 12svodového EKG zůstává otazná, neboť se názory na jejich přesnost rozcházejí.

Metodika32 zdravých mladých dospělých (25 mužů/7 žen, věk 22,7 ± 1,9 let) podstoupilo zátěžový test na bicyklovém ergometru do vyčerpání s PPG (Polar Verity Sense), jednosvodovým EKG (Polar H10) a referenčním 12svodovým EKG (Custo cardio 300). RR intervaly byly detekovány pomocí NeuroKit2, artefakty identifikovány Malikovým pravidlem a korigovány spline interpolací a mediánovým filtrem. Test byl rozdělen na 5 fází (klid/rozcvička, pod VT1, VT1–VT2, nad VT2, zotavení). Shoda TF, SDNN, RMSSD, pNN50 a DFA α1 byla hodnocena Linovým koeficientem (CCC) a trend parametrů změnou mezi fázemi, porovnanou párovými testy.

VýsledkyJednosvodové EKG po korekci vykazovalo shodu TF s referencí ve všech fázích (CCC ≥ 0,96) kromě zotavení (CCC 0,88); PPG bylo přijatelné jen v klidu a lehké zátěži (CCC 0,81–0,87), nad VT1 shoda kolabovala. Shoda HRV parametrů byla u obou metod nižší, s výjimkou DFA α1 (CCC 0,79 u jednosvodového EKG). Trend TF se lišil hraničně (p = 0,015). Trend HRV parametrů u jednosvodového EKG odpovídal referenci ve všech přechodech kromě přechodu nad VT2 (p ≤ 0,015), u PPG se trend lišil mezi fázemi pod VT1 a VT1–VT2 a zůstal odlišný i v zotavení. Trend DFA α1 se lišil nejméně (r = 0,53 u jednosvodového EKG); u PPG mělo opačné znaménko.

ZávěrJednosvodové hrudní EKG s korekcí artefaktů poskytuje spolehlivou TF, mírně slabší ve fázi zotavení. Využití HRV parametrů z jednosvodového EKG je možné, spolehlivější je však využívat diagnostické přístupy zaměřené na trend změny než na absolutní hodnotu parametru.

ÚvodŘízený ambulantní rehabilitační program vede ke zvýšení maximální aerobní kapacity (VO2peak), maximálního dosaženého výkonu (Wpeak), ventilačních prahů (VO2VT1 a VO2VT2) a výkonů časově odpovídajících těmto prahům (WVT1 a WVT2). U pacientů jsme sledovali efekt opakovaných tříměsíčních cyklů řízených ambulantních rehabilitačních programů (tj. druhého až čtvrtého cyklu) stanovením spiroergometrických parametrů.

Metodika43 mužů a 12 žen se stabilizovaným onemocněním absolvovalo první cyklus ambulantního řízeného rehabilitačního programu: 36 tréninkových jednotek 3krát týdně po dobu 3 měsíců. Před zahájením a po ukončení každého ambulantního rehabilitačního programu všichni pacienti absolvovali spiroergometrické vyšetření rampovým protokolem do symptomy limitovaného maxima pomocí ergometrické jednotky s analyzátorem krevních plynů a 12svodovým EKG (submaximální VO2VT1, WVT1, VO2VT2, WVT2, maximální VO2peak a Wpeak).

VýsledkyU mužů se statisticky významně zlepšily všechny sledované submaximální i maximální parametry nejen v prvním cyklu, ale následně i ve druhém a třetím cyklu rehabilitačního programu. V období od ukončení prvního cyklu do začátku druhého cyklu se statisticky významně snížily všechny submaximální parametry, maximální se významně nezměnily. Od ukončení druhého cyklu do začátku třetího cyklu se statisticky významně snížily všechny submaximální i maximální parametry. Po ukončení třetího cyklu do začátku čtvrtého cyklu nebyl statisticky významný rozdíl v žádných parametrech. U žen se efekt rehabilitačního programu projevil spíše zlepšením submaximálních parametrů, maximální sledované parametry se statisticky významně nezvýšily. Mezi hodnotami parametrů při výstupních vyšetřeních prvního a druhého cyklu nejsou statisticky významné rozdíly s výjimkou výkonu na úrovni VT1 (WVT1), který se statisticky významně snížil.

ZávěrEfekt řízeného ambulantního rehabilitačního programu se prokázal jak u mužů, tak i u žen. A to nejen u prvního, úvodního rehabilitačního programu, ale i po určité době zopakovaného druhého a u mužů dokonce i u třetího cyklu rehabilitačního programu.

Study ObjectivesComparison of the prevalence of obstructive sleep apnea (OSA), measured by gold standard diagnostic polysomnography, in patients with normal-weight central obesity (NWCO) versus patients with normal weight without central obesity (NWWCO).

DesignCross-sectional observational study, controlled, single center study.

MethodsWe compared 40 normal-weight central obesity patients based on body mass index (BMI) and waist-to hip ratio (WHR) and 48 patients without central obesity (selected by BMI and from the lowest sex-specific tertile of WHR distribution for men and women). Patients of both groups were randomly selected from the Kardiovize baseline database of 2142 participants (older patients were selected from the Parenteral study 65+, a sub-cohort within the Kardiovize 2030). Obstructive sleep apnea was diagnosed in accordance with the AASM Manual for the Scoring of Sleep and Associated Events (Berry, 2018). The severity of sleep apnea was categorized as mild (≥ 5 to <15), moderate (≥ 15 to <30) or severe (≥ 30) events per hour.

ResultsThere was an almost 4-fold higher prevalence of OSA in the NWCO group (25.0%) than in the NWWCO group (6.2%, p = 0.030).

ConclusionsBody composition appears to be a risk factor for the prevalence of OSA not only in overweight and obese patients, but also in patients with normal-weight central obesity. OSA in these patients may be overlooked since they are not overweight or obese by BMI. Undiagnosed OSA in NWCO may contribute to their increased levels of cardiometabolic risk.

Keywordsnormal-weight obesity, normal-weight central obesity, waist-to-hip ratio, health risk, body mass index.

Vznik bolestí kolenního kloubu má široké spektrum příčin. V diagnostice je třeba jako první vyloučit akutní stav vyžadující okamžitou lékařskou intervenci, jakým je například vnitrokloubní zlomenina, zánětlivé nebo tumorózní ložisko. Naprosto odlišnou terapii také potřebují pacienti s chronickou bolestí, jejíž spouštěč je v rámci negativní neuroplasticity centrální a vyžaduje léčbu zaměřenou na tyto mechanismy. Za naprostou většinu bolestí kolenních kloubů našich pacientů však mohou dysfunkce vznikající na terénu běžných funkčních a (nebo) strukturálních změn.

Rozlišení převažujícího vlivu funkčního a strukturálního na vznik bolesti je mnohdy náročné, ne však nemožné. Funkční poruchu většinou označujeme jako „přetížení“, bývá intermitentní, má nekontaktní mechanismus vzniku a je pro ni typické, že spouštěč bývá jinde, než je vyjádřená bolest. Včas a dobře zaléčena bývá plně reverzibilní.

Strukturální poruchu označujeme jako „úraz“. Ve velkém procentu vzniká kontaktně, spouštěč bolesti je v místě bolesti (poškozená tkáň), je typická výbavnost určitou zátěží, pohybem nebo testem. Bolest bývá výbavná opakovaně a její zhoršení bývá „předvídatelné“. Těžší poruchy nebývají bez operačního zásahu plně reverzibilní a při dlouhodobě opomíjené léčbě často způsobují vznik chronické bolesti.

Obě poruchy, jak funkční, tak strukturální, jsou vzájemně provázané, nejedná se o „buď-anebo“. Dlouhodobě neřešená funkční porucha má tendenci strukturalizovat a strukturální porucha zase vytváří náhradní pohybové vzory, které vedou k funkčnímu přetěžování úrazem původně nezasažených tkání.

Rozlišení vlivu poruchy funkce nebo struktury na vznik bolesti je možný na podkladě precizní anamnézy, palpace a spektra diagnostických testů, které se případně doplní vyšetřením zobrazovací metodou. Následná terapie by pak měla plně respektovat spouštěč bolesti a cílit přímo na něj.

ÚvodTransplantace srdce se používá jako nejefektivnější léčba u selhání srdce, jestliže byla konzervativní léčba již vyčerpána a pacient zároveň splňuje podmínky pro zařazení na čekací listinu. V České republice se zákrok provádí na specializovaných pracovištích – v Praze v Institutu klinické a experimentální medicíny a v Brně v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie. Pro dětské pacienty zajišťuje transplantační program Fakultní nemocnice v Motole v Praze.

MetodikaSpiroergometrie je zátěžové vyšetření s analýzou vydechovaných plynů a oběhových parametrů v klidu, při zátěži a během zotavovací fáze. Spiroergometrie je na našem pracoviště standardně prováděna rampovým protokolem do symptomy limitovaného maxima. U selhávajících pacientů slouží toto vyšetření zejména k posouzení prognózy, k preskripci fyzické zátěže pro kardiovaskulární rehabilitaci, k longitudinálnímu sledování vývoje chronického srdečního selhání a při rozhodování o indikaci k transplantaci srdce nebo mechanické oběhové podpory.

VýsledkyV přednášce budou prezentovány kazuistiky 3 pacientů s výsledky spiroergometrií před a po transplantaci srdce a po tříměsíčním ambulantním kardiorehabilitačním programu Kliniky tělovýchovného lékařství a rehabilitace u sv. Anny v Brně.

ZávěrKardiorehabilitace je nedílnou součástí nefarmakologické léčby pacientů s kardiovaskulárním onemocněním. Pacientům po transplantaci srdce může významně přispět ke zlepšení kvality života.

Kolenní kloub je kruciální entitou ovlivňující pohybovou aktivitu každého jedince. Je nutno jej vnímat jako jednotku anatomickou stejně jako funkční, které jsou od sebe neoddělitelné. Korektní anatomie kolenního kloubu nemusí být ještě zárukou jeho správné funkce, která je závislá na celé řadě dalších faktorů jako např. postuře, centraci kyčelních kloubů, opoře nohy atd. Autoři poukazují na nutnost komplexního přístupu k diagnostice, zajištění správné funkce a v případě potíží, či poranění na nutnost mezioborového přístupu k terapii. Takto by to mělo být i z pohledu tělovýchovného lékaře, optimálně ve vzájemné spolupráci s fyzioterapeutem.

U neúrazových příčin potíží navrhuje terapeutický postup ke kompenzaci funkčních odchylek, po úrazech naopak korektní léčbu a zejména správné doléčení se zaměřením na plnou rekondici a návrat do běžného zatížení. Etiologie potíží má velmi širokou škálu od vrozených poruch – vývojových vad přes genetické předpoklady, např. hyperlaxitu pojiva, stav ovlivňuje i růstová akcelerace, metabolická onemocnění a úrazy.

Na kondici kloubů se zásadním způsobem podílí životní styl a neodmyslitelně sportovní aktivity. K přetěžování kolenních kloubů dochází nejen nadměrnou fyzickou či sportovní zátěží, ale na straně druhé i hypomobilita při sedavém způsobu života. Úkolem tělovýchovného lékaře je koordinovat komplexní přístup – prevenci, zdravý životní styl, kompenzaci malfunkcí, ortopedického a funkčního přístupu stejně jako volbu podpůrné medikace, potravinových doplňků, tejpování a ortotické péče.

ÚvodÚčinnost neuromuskulárních programů v prevenci poranění předního zkříženého vazu (ACL) je dobře vědecky doložena. Přesto zůstává jejich využití v běžné sportovní praxi omezené. Hlavním problémem proto již není nedostatek vědeckých důkazů, ale jejich implementace – tzv. „execution gap“. Cílem je představit český projekt prevence poranění ACL jako model převodu vědeckých poznatků do rozsáhlé a dlouhodobě udržitelné praxe.

MetodikaProjekt vychází z programu ESSKA-ESMA „ACL Prevention for All“, adaptovaného pro české prostředí. Jeho implementace využívá principy sociálního podnikání a projektového řízení. Zahrnuje multidisciplinární tým, síť regionálních center a ambasadorů, vzdělávací systém, webovou platformu, centrální databázi a cílenou komunikaci se sportovní komunitou a veřejností. Součástí projektu je také prospektivní kontrolovaná studie hodnotící efekt implementace.

VýsledkyProjekt vstoupil do fáze celostátní implementace s postupně se rozšiřující sítí regionálních center a proškolených trenérů. Vytvořený systém umožňuje decentralizaci a další škálování preventivního programu s cílem jeho dlouhodobého začlenění do běžné sportovní praxe.

ZávěrHlavní výzvou prevence ACL již není nedostatek vědeckých poznatků, ale jejich převedení do praxe. Český projekt ukazuje, že principy sociálního podnikání, projektového řízení a decentralizace mohou pomoci překlenout „execution gap“ mezi vědeckými důkazy a skutečným dopadem prevence.

Pobyt ve vysoké nadmořské výšce představuje pro lidský organismus komplexní metabolickou výzvu, při níž se hypoxie, zvýšený energetický výdej a změny chuti k jídlu promítají do nutričních potřeb i sportovní výkonnosti. Negativní energetická bilance, úbytek tělesné hmotnosti a změny ve využívání energetických substrátů mohou významně ovlivnit aklimatizaci, regeneraci i úspěšnost expedice. Přednáška se zaměří na metabolickou adaptaci na hypoxii, roli sacharidů, bílkovin a tuků, hydrataci a praktické možnosti nutriční strategie v extrémních podmínkách. Pozornost bude věnována také rozdílům mezi teoretickými výživovými doporučeními a realitou dlouhodobého pobytu v Himalájích, kde do hry vstupují logistická omezení, lokální dostupnost potravin a taky třeba i tradiční nepálská kuchyně. Na příkladu ikonického dal bhatu si ukážeme, že efektivní expediční výživa nemusí být založena výhradně na specializovaných sportovních produktech. Cílem přednášky je propojit současné poznatky sportovní a horské medicíny s praktickými zkušenostmi z vysokohorského prostředí.

Faktory související s poraněním předního zkříženého vazu (ACL) jsou heterogenní a jejich integrace do rutinní klinické praxe je obtížná, což komplikuje implementaci cílených preventivních programů. Cílem studie bylo vytvořit klinický nástroj, který organizuje faktory související s poraněním ACL a podporuje komunikaci a plánování prevence u sportovců, a popsat jeho formativní implementaci v běžné praxi tělovýchovného lékařství. Výběr faktorů, jejich zařazení do domén a přiřazení k preventivním postupům vycházely z cíleného narativního přehledu literatury a opakované multidisciplinární odborné diskuse autorského týmu. Dvacet tělovýchovných lékařů a sportovních fyzioterapeutů zadalo během časné implementace 390 anonymizovaných hodnocení. Nástroj zaznamenává 14 faktorů v pěti doménách a relevantní nálezy propojuje s univerzální, cílenou, individualizovanou a sekundární prevencí. Medián času potřebného k zadání dat prostřednictvím webového rozhraní byl 15 s (IQR 11–25). Alespoň příležitostná expozice sportům vyžadujícím pivoty, změny směru či doskoky byla zaznamenána v 77.2 % hodnocení (příležitostná 42.3 %, častá 34.9 %). Dalšími často zaznamenanými faktory byly adolescentní věk (61.3 %), ženské pohlaví (36.2 %), dynamický valgus kolena (21.5 %), nedostatečná stabilizace trupu (16.9 %) a generalizovaná kloubní hypermobilita (9.5 %). Alespoň jeden modifikovatelný klinický nebo funkční nález byl zaznamenán v 35.6 % hodnocení. Nástroj umožnil rychlou strukturovanou dokumentaci faktorů a generování výstupů pro plánování prevence bez odhadu individuální pravděpodobnosti poranění. Je nutné prospektivně ověřit jeho reliabilitu a klinickou využitelnost.

ÚvodVO₂max je klíčovým ukazatelem kardiorespirační zdatnosti, jeho přímé stanovení však vyžaduje maximální kardiopulmonální zátěžový test. Klasické submaximální metody využívají vztah mezi srdeční frekvencí a zátěží, není však jasné, kolik predikční informace se získá pokračováním stejného testu až do maximálního zatížení. Cílem bylo porovnat predikci VO₂max ze submaximální a maximální části stejného inkrementálního cyklistického testu bez použití respiračních plynů jako prediktorů.

MetodikaZ celkových 33 testovaných osob (25 mužů, 8 žen) bylo pro přímé porovnání zahrnuto 28 probandů. Po přibližně 5min zahřátí při 75 W následovalo zvyšování zátěže o 30 W přibližně každé 2 minuty až do vyčerpání. Referenční VO₂max bylo stanoveno spiroergometricky systémem MetaSoft. Ze submaximální části do 80 % věkem predikované HRmax byly získány demografické, HR response (Polar H10) a výkonové parametry; analogické příznaky byly získány z maximální části testu. Testovány byly Linear Regression, Ridge Regression a SVR-RBF, validované pomocí nested LOSO.

VýsledkyNejlepší a nejstabilnější výsledky poskytla Ridge Regression. Submaximální model dosáhl MAE 3,93 [95% CI 2,48–5,37] ml·kg⁻¹·min⁻¹, RMSE 5,51, R² 0,549 a r 0,776. Maximální model dosáhl MAE 3,84 [2,95–4,69], RMSE 4,51, R² 0,698 a r 0,835. Rozdíl v absolutní chybě nebyl významný (ΔMAE −0,09 [−1,42; 1,23], p=0,552). Oproti jednoduchému HR–workload modelu snížil primární submaximální model MAE z 5,15 na 3,93 ml·kg⁻¹·min⁻¹ (ΔMAE −1,22; p=0,030).

ZávěrPodstatná část predikční informace byla dostupná již v submaximální části testu. Pokračování do maximálního zatížení významně nesnížilo absolutní predikční chybu, zatímco bohatší popis submaximální HR–workload odpovědi zlepšil odhad oproti jednoduchému modelu. Výsledky podporují další validaci tohoto přístupu jako méně zatěžující možnosti odhadu VO₂max bez analýzy respiračních plynů.

ÚvodNašim cílem bylo zhodnotit meziroční rozdíly v antropometrických, kardiovaskulárních a výkonnostních parametrech u českých hokejistů, chlapců, ve věku 9–18 let v období 2019–2023 a posoudit potenciální dopad omezení souvisejících s pandemií COVID-19.

MetodikaDo studie bylo zahrnuto 1 433 preventivních vyšetření sportovce provedených na dvou pracovištích tělovýchovného lékařství podle standardizovaných protokolů. Vyšetření zahrnovalo zátěžový test se zjištěním antropometrických parametry (tělesná výška, tělesná hmotnost, BMI), klidové a maximální hodnoty srdeční frekvence a krevního tlaku, současně s monitorováním EKG. Měřen byl také absolutní a relativní maximální výkon (W·kg⁻¹). Rozdíly mezi jednotlivými roky v rámci věkových skupin byly analyzovány pomocí Kruskalova–Wallisova testu s následným Dunnovým post-hoc testem (p < 0,05).

VýsledkyVe většině věkových skupin nebyly zjištěny statisticky významné meziroční rozdíly v antropometrických ani kardiovaskulárních parametrech. Zjištěné statisticky významné rozdíly byly omezené a specifické pro jednotlivé věkové skupiny. Relativní maximální výkon byl u 14letých hráčů vyšší v roce 2023 ve srovnání s rokem 2021 a u 15letých hráčů v roce 2023 ve srovnání s rokem 2019, zatímco u 16letých hráčů byl v roce 2022 zaznamenán pokles oproti roku 2021. Ojedinělé rozdíly byly zjištěny také v tělesné výšce (ve věku 11 a 14 let), tělesné hmotnosti (ve věku 15 let) a ve vybraných kardiovaskulárních parametrech.

ZávěrU mladých hokejistů byly v období 2019–2023 antropometrické, kardiovaskulární a výkonnostní charakteristiky převážně stabilní. Zjištěné rozdíly byly omezené a specifické pro jednotlivé věkové skupiny, bez konzistentního trendu nepříznivých změn v průběhu pandemie COVID-19 nebo po jejím skončení.

ÚvodArytmogenní kardiomyopatie (ACM) je mezi kardiologickými diagnózami sportovců výjimečná: intenzivní zátěž arytmie nejen spouští, ale urychluje i postup nemoci. Na klientech jednoho centra ukazujeme, jak různě může otázka způsobilosti u ACM vypadat.

Soubor a metodikaRetrospektivní popis sedmi sportovců vedených v Centru sportovní kardiologie pro ACM, doplněný údaji registru centra (426 klientů, 2019–2026).

VýsledkyV registru bylo mezi 254 klienty s uzavřenou rozvahou o způsobilosti 97 % způsobilých; ze 7 nezpůsobilých mělo 6 jinou diagnózu než ACM. Jako ACM bylo vedeno 7 klientů (1,6 %). (1) Tři muži z jedné rodiny se stejnou variantou PKP2: cyklista se setrvalou komorovou tachykardií, ICD a ejekční frakcí pravé komory (EF PK) 37 %; jeho bratr s diskrétním, léta neměnným nálezem; a syn bratra, nosič bez fenotypu, u něhož EF PK mezi lety 2018 a 2025 klesla z 59 na 44–46 %, přestože byl sport od roku 2020 omezen. (2) Dvě sestry volejbalistky, jimž byl závodní sport zakázán pro variantu RYR2 hodnocenou jako patogenní; po její reklasifikaci na pravděpodobně benigní se ke sportu vrátily. (3) Dva vytrvalci bez rodinné anamnézy: běžkyně s 21 % komorových extrasystol a aneurysmatem pravé komory, u níž diagnózu rozhodl průkaz varianty PKP2, a 66letý muž se setrvalou komorovou tachykardií 228/min a jizvou v obou komorách, u něhož výsledek genetiky zatím chybí. Závodní a intenzivní sport byl zakázán čtyřem klientům, jeden provozuje jen rekreační aktivitu nízké intenzity a obě sestry sportují bez omezení.

ZávěrACM je v naší praxi diagnózou, u níž je omezení sportu pravidlem, zatímco u ostatních je výjimkou. Rozhodnutí se opírá o genotyp a dávku zátěže; pro variantu PKP2 a pro formu bez nalezeného genu je škodlivost intenzivní vytrvalostní zátěže doložena nejlépe. Genetický nález je třeba v čase přehodnocovat — sport může vzít i vrátit. Zákaz závodního sportu neznamená zákaz pohybu.

ÚvodSuplementace hydrogenuhličitanem sodným zvyšuje extracelulární pufrační kapacitu a může zlepšit výkon při vysoce intenzivní zátěži. Cílem studie bylo zhodnotit vliv Maurten Bicarb System na výkon, koncentraci laktátu, tepovou frekvenci (TF) a další parametry během standardizovaného HYROX zátěžového testu (PFT). Sekundárním cílem bylo posoudit individuální bikarbonátovou odpověď a její vztah k výkonu.

MetodikaV randomizované, placebem kontrolované crossover studii absolvovalo 11 trénovaných jedinců PFT po podání Maurten Bicarb System a placeba. Suplement/placebo byl podán 90 minut před výkonem. Hodnocen byl čas dokončení PFT, koncentrace laktátu během výkonu a zotavení, TF a změna koncentrace HCO₃⁻. Čas dokončení PFT byl mezi jednotlivými testy porovnán párovým t-testem, koncentrace laktátu a TF byly statisticky zhodnoceny dvoufaktorovou ANOVA pro opakovaná měření (podmínka × čas).

VýsledkyPrůměrný čas dokončení PFT byl po užití Maurten Bicarb System 21:06 min a po placebu 21:22 min; průměrný rozdíl činil 16,6 s (1,3 %) ve prospěch Maurten Bicarb System (95% CI −11,6 až 44,9 s; p=0,219). Koncentrace laktátu byla při užití Maurten Bicarb System statisticky významně vyšší než při placebu (11,23 vs. 8,98 mmol/l; F=48,20; p<0,001) s významnou interakcí mezi podmínkou a časem (F=5,45; p<0,001). TF byla při užití Maurten Bicarb System statisticky významně vyšší než při užití placeba (159,9 vs. 155,8/min; F=18,70; p=0,002), bez významné interakce mezi podmínkou a časem (p=0,249). Koncentrace HCO₃⁻ po užití Maurten Bicarb System vzrostla v průměru o 6,5 ± 2,3 mmol/l (p<0,001) a 9 z 11 účastníků dosáhlo vzestupu ≥5 mmol/l. Velikost vzestupu HCO₃⁻ nesouvisela se změnou výkonu (r=−0,23; p=0,487).

ZávěrPo užití Maurten Bicarb System byl průměrný čas dokončení PFT o 16,6 s kratší než po placebu, rozdíl však nebyl statisticky významný. Suplementace preparátem Maurten Bicarb System vedla ke statisticky významně vyšším koncentracím laktátu a vyšší TF během zátěžového testu. Koncentrace HCO₃⁻ po suplementaci významně vzrostla, velikost tohoto vzestupu však nesouvisela s individuální změnou výkonu.

Námahová dušnost je u sportovců častá a projevy variabilní. Příčiny jsou respirační i nerespirační: fyziologická limitace, nezdatnost, dysfunkční dýchání, muskuloskeletální omezení a kardiální či respirační onemocnění. Nejčastější jsou astma bronchiale (AB), zátěží indukovaná bronchokonstrikce (EIB), zátěží indukovaná obstrukce laryngu (EILO). Prevalence dysfunkce horních (EILO) i dolních (AB, EIB) dechových cest je u sportovců vyšší než v běžné populaci (EILO 8-27 %, EIB u 23-39 %, s variabilitou dle věku, pohlaví a sportu). Jeden pacient může mít více diagnóz současně. Je třeba myslet i na jiná, závažná onemocnění. Všechny diagnózy může provázet dysfunkční dechový vzor, může se objevit i samostatně.

Spirometrie a bronchomotorické testy mimo specifické podmínky zátěže bývají u EIB falešně negativní; Mezinárodním olympijským výborem (IOC) doporučovaný test eukapnickou hyperventilací není v ČR dostupný. Diagnostika EILO kontinuálním zobrazením hrtanu laryngoskopií v zátěži je od roku 2025 díky High performance programu Českého olympijského výboru dostupná v Centru sportovní medicíny. Povědomí o EILO stále není dostatečné, pacienti z jiných pracovišť jsou referováni minimálně a diagnostická prodleva tak bývá i v řádu let.

Terapie AB a EIB je farmakologická, přesto jsou sportovci často nedostatečně medikovaní; pacienti s EILO bývají naopak nesprávně léčeni antiastmatiky. Nutná je fyzioterapeutická a/nebo logopedická péče, metoda volby u EILO, podpůrná u ostatních. Nutnost komplexního přístupu reflektuje konsenzus IOC k neinfekčním respiračním onemocněním z roku 2022. Bez systematické diagnostiky a léčby všech přítomných příčin nelze obtíže odstranit ani při adekvátní terapii pouze jedné z nich. Návaznost často chybí.

Zásadní je proto multioborová spolupráce zkušeného týmu, dostupnost vyšetření a správná interpretace výsledků se správně nastavenou terapií a sledováním jejího efektu, což by umožnilo specializované centrum v ČR podobně, jak funguje ve světě (Bergen ILO Group – Haukeland University Hospital, Norsko, Sports Respiratory Clinic – Institute of Sport Exercise and Health, UK, Exercise Breathing and Performance Center – National Jewish Health, USA).

ÚvodRehabilitační péče o dítě se zdravotním postižením probíhá nejen ve zdravotnickém zařízení, ale zejména v každodenním prostředí rodiny. V souladu s bio-psycho-sociálním modelem ICF ovlivňuje participaci dítěte vedle jeho zdravotního stavu také rodinné prostředí, v němž rodiče představují klíčové aktéry. Cílem příspěvku je prezentovat principy family-centred care a poukázat na význam podpory rodičů v procesu dětské rehabilitace.

MetodikaPříspěvek kombinuje přehled současných poznatků o rodinně orientované péči, rodičovském stresu a copingových strategiích s výsledky explorativní případové studie.

Výzkumný soubor tvořilo sedm rodičů dětí s různými typy zdravotního postižení, kteří absolvovali pět skupinových setkání vedených ergoterapeutem v délce 90 minut. Program kombinoval psychoedukaci, relaxační a seberegulační techniky a strukturované sdílení zkušeností. Data byla získána anamnestickým dotazníkem, dotazníkem KIPP (Kansas Inventory of Parental Perceptions), fokusními skupinami a závěrečnou zpětnou vazbou.

VýsledkyRodiče opakovaně poukazovali na význam psychické podpory, sdílení zkušeností a dostupných informací pro zvládání každodenních nároků spojených s péčí o dítě se zdravotním postižením. Za přínosné považovali zejména možnost setkávání s rodiči v obdobné situaci, relaxační techniky a prostor pro uvědomění vlastních potřeb. Program přispěl k posílení vnímané rodičovské kompetence, lepšímu využívání copingových strategií a většímu pocitu kontroly nad náročnými situacemi. Výsledky současně potvrzují význam rodinného prostředí a podpory rodičů jako důležitých kontextuálních faktorů ovlivňujících fungování a participaci dítěte.

ZávěrPodpora rodičů představuje důležitou podmínku úspěšné ucelené rehabilitace dítěte se zdravotním postižením. Rodiče je vhodné aktivně zapojovat do stanovování funkčních cílů, zohledňovat jejich kapacity a poskytovat realistická doporučení pro každodenní pohybové a volnočasové aktivity. Programy vycházející z principů family-centred care podporují partnerskou spolupráci mezi rodinou a odborníky, posilují rodičovské kompetence a mohou přispívat ke zlepšení wellbeing rodičů i fungování celé rodiny.

Vysoce intenzivní intervalový trénink (HIIT= High-Intensity Interval Training) se v posledních letech stal nedílnou součástí doporučení pohybové aktivity u kardiologických pacientů. Přesto je pojem HIIT často používán nejednotně a zahrnuje široké spektrum tréninkových protokolů s rozdílnou intenzitou, strukturou i bezpečnostním profilem. Cílem tohoto sdělení je poukázat na zásadní rozdíly mezi konstantním HIIT a pyramidovým HIIT.

Na našem pracovišti porovnáváme tři různé typy HIIT protokolů používaných zejména u pacientů s ischemickou chorobou srdeční, srdečním selháním a po kardiovaskulárních intervencích. Zaměřujeme se na rozdíly v délce intervalů a jejich vlivu na kardiorespirační zdatnost stanovenou spiroergometrickým vyšetřením.

Jednotlivé tréninkové protokoly se liší intenzitou a délkou trvání intervalů.

Cílem této práce bylo porovnat účinek původního HIIT a dvou nových HIIT protokolů – konstantního intervalového v modelu 60 s/120 s a pyramidový protokol v modelu 2-3-4-3-2 minuty na úrovni VT2.

Doposud na našem pracovišti dokončilo ambulantní kardiorehabilitaci celkem 102 pacientů.

Původní standardní HIIT protokol zahrnoval 30 s zátěže na úrovni prvního ventilačního prahu (VT1) střídající se s 60 s zátěže nízké intenzity. Od listopadu r. 2025 byl nově navržený HIIT protokol tvořen 60 s zátěže na úrovni druhého ventilačního prahu (VT2) následované 120s zátěže nízké intenzity. A od května r.2026 byl nově navržen HIIT protokol typu pyramidy.

U obou protokolů byla hodnocena tolerance tréninku, bezpečnost a změny funkční kapacity.

Oba HIIT protokoly byly pacienty dobře tolerovány a během sledování nebyly zaznamenány žádné závažné nežádoucí kardiovaskulární příhody. HIIT protokol s konstantními intervaly vyšší intenzity vedl k výraznějšímu zlepšení funkční kapacity ve srovnání se standardním protokolem (nárůst zlepšení VO2 max z 1,16 ml/kg/min na 2,67 ml/kg/min)

Pyramidový protokol vedl však ještě většímu k nárustu VO2 max a to až o 3,27 ml/kg/min, tj nárůst VO2 max o 11,25% ve srovnání se vstupní hodnotou (zatím však bylo ve studii zahruto jenom 8 pacientů).

Zdá se tedy, že HIIT trénink má vyšší účinnost pokud je intenzivní zátěž na úrovni V2 a pokud v rámci HIIT jsou do kardiorehabilitace zahrnuty pyramidové intervaly. Je potřeba však většího počtu probantů v kardiorehabilitačním programu k objektivizaci výsledků.

Maximální spotřeba kyslíku (VO₂max) představuje integrální ukazatel funkční kapacity kardiovaskulárního, respiračního a svalového systému. S narůstajícím věkem postupně klesá, přičemž rychlost tohoto poklesu se ve vyšších věkových kategoriích zvyšuje a mezi jednotlivci se výrazně liší. Výchozí úroveň kardiorespirační zdatnosti i její změny v průběhu života přitom úzce souvisejí s morbiditou, mortalitou a zachováním funkční soběstačnosti. Přednáška shrne současné poznatky o věkovém poklesu VO₂max, jeho hlavních centrálních a periferních mechanismech a vlivu pravidelné pohybové aktivity a tréninku na jeho průběh. Pozornost bude věnována také otázce, zda je z hlediska zdravotního rizika rozhodující především samotná hodnota VO₂max, nebo spíše její dlouhodobá trajektorie a procesy, které kardiorespirační zdatnost udržují. Současná data ukazují, že VO₂max není pouze ukazatelem sportovní výkonnosti, ale také významným markerem funkční rezervy organismu a zdravotní prognózy. Cílem proto není stárnutí zastavit, ale vstupovat do vyššího věku s co největší funkční rezervou a její pokles co nejvíce zpomalit.

ÚvodNeurovizuální trénink (NVT) využívá cílená okulomotorická a vizuálně-motorická cvičení. Jeho účinnost u dětí a dospívajících s neurovývojovými poruchami však nebyla souhrnně zhodnocena. Cílem práce bylo zmapovat dostupný výzkum NVT z hlediska jeho rozsahu, metodologické kvality a klinické relevance.

MetodikaBylo provedeno systematické vyhledávání v šesti elektronických databázích (CINAHL, ERIC, EBSCOhost, ProQuest, PubMed a Scopus) zaměřené na studie publikované v letech 2015-2025. Kritéria pro zařazení splnilo 16 studií. Riziko zkreslení bylo hodnoceno nástroji RoB-2 a ROBINS-I V2 a jistota důkazů metodologií GRADE. Metaanalýza zahrnula dvě randomizované kontrolované studie hodnotící detekci pozornosti u dětí s ADHD.

VýsledkyNejčastěji studovanou poruchou bylo ADHD (n = 8), následovaly vývojová porucha koordinace a dyslexie (n = 3 u každé). Metaanalýza prokázala statisticky významný středně silný efekt ve prospěch NVT pro index d’ pozornosti (SMD = 0,53; 95% CI 0,19-0,89; p = 0,004; I² = 0 %). Důkazy pro pozornost a inhibiční kontrolu dosáhly střední jistoty, zatímco důkazy pro motorické, čtenářské a vizuoprostorové výsledky byly nízké až velmi nízké.

ZávěrNVT se jeví jako klinicky perspektivní intervence, zejména pro zlepšení pozornosti u dětí s ADHD. Dostupné důkazy však zatím nepostačují k tvorbě klinických doporučení. Další výzkum by měl využít kvalitní randomizované studie s většími soubory a hodnotit funkční a psychosociální dopad NVT v každodenním životě.

ÚvodPřesné stanovení energetické potřeby je u vrcholových sportovců klíčovým předpokladem optimálního výkonu, regenerace, tréninkové adaptace i dlouhodobého zdraví. Běžné odhady z populačních rovnic, tabulkových koeficientů, či nositelných zařízení však u elitních sportovců často podhodnocují mimořádné metabolické nároky, což přináší riziko nízké energetické dostupnosti a rozvoje syndromu relativní energetické nedostatečnosti. Cílem výzkumu bylo metodou dvojitě značené vody (DLW) v reálných podmínkách stanovit celkový denní energetický výdej (CEV) elitních sportovců a posoudit přesnost běžně používaných predikčních modelů ve vztahu k DLW.

MetodikaVýzkum absolvovalo 19 dospělých vrcholových sportovců, reprezentantů ČR (12 mužů, 7 žen), z různých odvětví: plavání, atletiky, dráhové cyklistiky a veslování. V průběhu 10denního bloku pokračovali v plné tréninkové/závodní zátěži. V úvodu bloku absolvovali vstupní měření klidového energetického výdeje nepřímou kalorimetrií a následně vedli záznam o zatížení a stravě. Po jednorázovém podání individuální dávky DLW sportovci odevzdávali sérii vzorků moči. Vzorky byly analyzovány hmotnostní spektrometrií v laboratoři specializované na analýzu DLW na University of Aberdeen. Stanovený CEV byl porovnán s 5 predikčními modely.

VýsledkyPrůměrný celkový denní energetický výdej celého souboru dosáhl 4 124 ± 974 kcal/den (53,8 ± 8,7 kcal/kg/den). Muži vykázali významně vyšší absolutní CEV (4 483 ± 936 vs. 3 508 ± 734 kcal/den), zatímco relativní CEV byl mezi pohlavími srovnatelný (54,0 ± 8,5 vs. 53,3 ± 9,7 kcal/kg/den). Běžné prediktivní modely systematicky podhodnocovaly reálný energetický výdej o 15,0–23,7 % (603 až 1 007 kcal/den).

ZávěrVýsledky potvrdily mimořádně vysoké metabolické nároky vrcholových sportovců a prokázaly, že nepřímé predikční modely vykazují značnou míru nepřesnosti. Objektivní měření je proto zásadní pro přesnou individualizaci nutriční podpory, prevenci energetického deficitu a zachování zdraví i maximální výkonnosti vrcholových sportovců.

Poranění kolenního kloubu, s dominancí ruptur předního zkříženého vazu (LCA) a lézí menisků, představují jeden z nejzávažnějších zdravotních problémů v amatérském i profesionálním sportu v České republice. Tyto úrazy znamenají nejen dlouhodobý výpadek ze sportovní aktivity a předčasné ukončení kariéry, ale nesou s sebou i vysoké riziko časného rozvoje posttraumatické osteoartrózy a značnou socioekonomickou zátěž. Přestože existují ověřené preventivní programy, jejich reálná implementace do českého sportovního prostředí zůstává nedostatečná. Cílem tohoto sdělení je představit iniciativu a komplexní metodiku nadačního fondu Zachraň koleno, která integruje aktuální poznatky evidence-based medicíny do každodenní sportovní praxe. Přednáška si klade definovat bariéry v prevenci a navrhnout multidisciplinární model spolupráce mezi lékaři, fyzioterapeuty a trenéry.

Úrazová i zánětlivá onemocnění měkkých tkání kolenního kloubu – jak akutní poranění, tak i chronické zánětlivé patologie představují častou limitaci ve sportovní medicíně. Zlatým standardem je konzervativní terapie, avšak neustále se hledají metody pro urychlení regenerace. Cílem této přednášky je předvést klinický přínos a synergický efekt lokální aplikace přípravku Recover Tendo a přesné cílení s využitím ultrazvuku v rukou ortopeda u pacientů s patologií kolenního kloubu.

Látková závislosť je podľa definície Svetovej zdravotníckej organizácie (WHO) nielen prejav slabého charakteru či vôle, ale aj choroba charakterizovaná takto: duševný, prípadne aj telesný stav, ktorý je typický prítomnosťou naliehavej túžby alebo nepremožiteľnej potreby opakovane a periodicky privádzať do svojho tela príslušnú látku. V ostatnom čase registrujeme v ambulancii telovýchovného lekára nárast takýchto stavov u mladých športovcov už od 12. roku života pôsobením rôznych moderných nikotínových produktov v kombinácii s energetickými nápojmi a liekmi proti bolesti a zápalu. Látky, ktoré menia chemické prostredie tela spôsobom prinášajúcim potešenie či úľavu, sú natoľko pôsobivé, že sa postupne stráca kontrola nad ich užívaním. Deti aj adolescenti závislí na určitej substancii opakovane pokračujú v jej užívaní aj vtedy, keď už má jednoznačne škodlivý dopad na ich zdravie a športovú výkonnosť.

ÚvodKomorové extrasystoly (KES) při zátěži mohou být u asymptomatického jedince prvním signálem závažného onemocnění.

KazuistikaZdravý 46letý muž absolvoval ergometrii v rámci posouzení zdravotní způsobilosti před zahájením studia rekreologie. Na vrcholu zátěže byly zachyceny KES s následnou indikací dalšího došetření. K vyloučení ischemické choroby srdeční byla doplněna CT koronarografie, která prokázala nulové kalciové skóre a současně odhalila tumor předního mediastina. Biopsie a PET/CT vedly k diagnóze maligního thymomu. Dále byla provedena thymektomie s parciální resekcí perikardu a následnou adjuvantní radioterapií.

Dva týdny po ukončení radioterapie nebyly při kontrolní spiroergometrii v maximu přítomny žádné extrasystoly. Pacient následně zahájil plánované vysokoškolské studium.

ZávěrVymizení KES po odstranění thymomu naznačuje možnou mechanickou či paraneoplastickou souvislost arytmie s nádorem. Kazuistika zároveň poukazuje na specifika posuzování zdravotní způsobilosti u asymptomatických, fyzicky výkonných jedinců.

ÚvodNízká hodnota sway area je při hodnocení stoje často interpretována jako známka dobré stability. U osob s tendencí k hypermobilitě či dlouhodobě fixovanému extenčnímu stereotypu kolenních kloubů však může stabilní postoj vznikat také zvýšeným využíváním pasivních vazivových struktur a krajních poloh kloubu. Taková strategie může snižovat okamžitou variabilitu posturální regulace, aniž by nutně odrážela optimální neuromuskulární kontrolu.

Cílem práce bylo porovnat charakter pasivního a aktivního stoje ve dvou rozdílných populacích – u sportovních gymnastek s dlouhodobým tréninkem extenze kolenních kloubů a u převážně nesportující populace středního věku – a poukázat na význam interpretace parametru sway area v kontextu opory chodidel, postavení kolenních kloubů a celkové organizace postury.

MetodyDo analýzy byly zahrnuty dvě pilotní intervenční studie. První soubor tvořilo 15 gymnastek ve věku 18–24 let. Vyšetření pomocí systémů DIERS Formetric 4D a DIERS Pedogait bylo provedeno před a po čtyřměsíční pohybové intervenci. Druhý soubor zahrnoval 31 účastnic programu Wellbeing, které absolvovaly reaktivní posturografii a analýzu na tlakové plošině před a po osmiměsíční intervenci.

V obou souborech byl porovnáván pasivní, automatizovaný stoj a aktivní stoj využívající principy Trager® Approach. Aktivní stoj byl založen na vědomém „odemknutí“ kolenních kloubů, jemném přenosu tělesné hmotnosti a rozšíření proprioceptivních podnětů z chodidel a dolních končetin. Hodnoceny byly parametry opěrné plochy chodidel, parametru sway area a segmentálního uspořádání páteře.

VýsledkyU gymnastek vedl přechod z pasivního do aktivního stoje ke zvětšení opěrné plochy dominantního chodidla o 7,4 % a nedominantního chodidla o 7,9 %. Současně se sway area zvýšila o 41,3 %. Po čtyřměsíční intervenci se při aktivním stoji opěrná plocha dále zvětšila o 11,5 % u dominantní a 7,8 % u nedominantní dolní končetiny, zatímco sway area se oproti prvnímu měření snížila přibližně o 23,8 %.

Obdobný časový průběh byl pozorován u účastníků programu Wellbeing. Při přechodu z pasivního do aktivního stoje se opěrná plocha zvýšila z 92,2 na 98,3 cm² u dominantní a z 92,7 na 97,0 cm² u nedominantní dolní končetiny. Sway area se současně zvýšila z 62,8 na 96,2 mm². Po osmiměsíční intervenci dosáhla opěrná plocha 101,8 a 101,1 cm², zatímco sway area při aktivním stoji klesla na 32,2 mm².

V obou souborech tak akutní změna posturální strategie vedla nejprve ke zvětšení posturálního výkyvu současně s rozšířením opěrné plochy chodidel. Teprve po delším období neuromuskulárního cvičení docházelo ke snížení sway area při zachování či dalším rozšíření opory.

ZávěrNízká hodnota parametru sway area nemusí sama o sobě znamenat kvalitnější posturální stabilitu. U hypermobilního nebo dlouhodobě „zamčeného“ kolene může odrážet strategii založenou na využití krajního rozsahu pohybu a pasivních vazivových struktur.

Výsledky obou pilotních studií naznačují, že změna z pasivní na aktivní posturální strategii může být v počáteční fázi paradoxně doprovázena zvýšením sway area. Tento nárůst lze interpretovat jako rozšíření dostupných možností posturální regulace a hledání nové organizace tělesných segmentů. S délkou neuromuskulárního cvičení se sway area následně snižuje při současném zachování větší opěrné plochy chodidel.

Při interpretaci posturografického vyšetření by proto velikost sway area neměla být hodnocena izolovaně. Zásadní je zohlednit strategii, kterou organismus stability dosahuje, zejména postavení kolenních kloubů, využití pasivních struktur a schopnost variabilní neuromuskulární adaptace.

Florbal je dynamický halový šport charakterizovaný opakovanými zmenami smeru, šprintmi a vysokým zaťažením pohybového aparátu. Napriek rastúcej popularite ženského florbalu sú údaje o zdravotných problémoch spôsobených preťažením u slovenských hráčok obmedzené. Cieľom štúdie bolo zistiť výskyt a závažnosť zdravotných problémov z preťaženia u hráčok ženského florbalu na Slovensku a identifikovať najčastejšie postihnuté anatomické oblasti. Do prierezovej štúdie bolo zaradené aktívne hráčky ženského florbalu. Údaje boli získané prostredníctvom elektronického dotazníka OSTRC. Dotazník hodnotil vplyv zdravotných problémov na športovú účasť, tréningový objem, športový výkon a intenzitu bolesti. Prevalencia bola vyjadrená ako počet a percentuálny podiel hráčok s akýmkoľvek zdravotným problémom a so závažným zdravotným problémom. Závažnosť bola vyhodnotená pomocou skóre v rozsahu 0–100 bodov. Koleno a členok boli anatomickými oblasťami najčastejšie postihnutými zdravotnými problémami z preťaženia. Bolesť kolena uviedlo 52 % hráčok. Bolesť členka uviedlo 37 % hráčok. Ťažkosti v oblasti driekovej chrbtice sa vyskytovali u 41 účastníčok, zatiaľ čo ťažkosti v oblasti ramena boli najmenej časté a postihovali 17 % hráčok. Problémy z preťaženia sa u slovenských florbalistiek vyskytovali pomerne často a negatívne ovplyvňovali ich tréningovú účasť a športový výkon. Výsledky poukazujú na potrebu pravidelného monitorovania zdravotného stavu hráčok a zavedenia cielených preventívnych opatrení so zameraním najmä na najčastejšie postihnuté anatomické oblasti.

Kľúčové slováflorbal; ženy; športové zranenia; problémy z preťaženia; prevalencia; OSTRC

ÚvodSafeguarding ve sportu představuje soubor preventivních a intervenčních opatření zaměřených na vytváření bezpečného prostředí pro děti a mladé sportovce. Je součástí komplexní péče o fyzické i psychické zdraví sportujících dětí, protože zahrnuje také ochranu jejich zdravotních potřeb a včasné rozpoznání rizikových situací.

CílCílem iniciativy Trénujeme s respektem je zavést principy safeguardingu do každodenní praxe klubů a svazů a nabídnout jim odborně podložené nástroje využitelné napříč různými sporty a úrovněmi řízení.

Metodika a realizaceZákladním vzdělávacím nástrojem je online kurz Úvod do safeguardingu ve sportu v rozsahu 75 minut se závěrečným testem a osvědčením. Kurz propojuje psychologické, zdravotní, právní a organizační aspekty ochrany dětí ve sportu a je určen trenérům, funkcionářům, pracovníkům sportovních organizací, dobrovolníkům i rodičům. Na vzdělávání navazuje odborná podpora organizací a vývoj compliance a whistleblowing metodiky ve spolupráci s mezinárodní poradenskou a auditorskou společností EY.

VýsledkyK datu zpracování abstraktu bylo prostřednictvím aktivit Trénujeme s respektem proškoleno 1 385 osob. Iniciativa spolupracuje s Asociací psychologů sportu, Centrem sportovního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Českou unií sportu. Mezi zapojené sportovní organizace patří SK Slavia Praha, AC Sparta Praha, Svaz lyžařů České republiky, Český svaz cyklistiky a Gymnathlon. V týmu působí pět osob, které absolvovaly mezinárodní vzdělávací program Safeguarding Officer in Sport při IOC (MOV).

ZávěrJednorázové vzdělávání nestačí. Funkční safeguarding vyžaduje vzdělávání, pravidla, bezpečné oznamovací mechanismy, odborné posouzení podnětů a následnou podporu. Sportovní lékaři mohou přispět k zachycení varovných signálů, respektování zdravotních potřeb dítěte, citlivému předání podnětu a nasměrování k odborné pomoci. Safeguarding je nedílnou součástí ochrany fyzického i psychického zdraví sportujících dětí.

Klíčová slovasafeguarding; ochrana dětí; tělovýchovné lékařství; sportovní medicína; psychické zdraví

Konzultace a doporučení změn životního stylu a pohybového režimu pacientů je jednou z nejdůležitějších rolí našeho oboru, přesto bývá vedle provedení samotné ergometrie upozaděna nebo z důvodu úspory času omezena na základní fráze až hesla („choďte alespoň 8 tisíc“ apod.). V příspěvku se autor pokusí předat své zkušenosti a postupy často používané k motivování zejména pohybově deficitních adolescentů v závěrečných minutách vyšetření.

ÚvodPotápění dětí a mladistvých je populární. Důvodů je řada: přání dítěte, rodič je potápěč či dítě má přirozenou afinitu k vodním sportům. Svoji roli mají spolužáci a vrstevníci. Existují však zásadní rozdíly mezi fyzickou a mentální zralostí dětí a dospívajících na jedné straně a dospělých na straně druhé. Proto byly speciální potápěčské směrnice pro potápěčský výcvik a současně doporučené postupy pro posuzování zdravotního stavu dětí a mládeže pro potápění. Cílem sdělení je podat přehled o problematice odlišností fyzické a mentální zralosti této skupiny vzhledem k bezpečnosti potápění s přístrojem.

MetodikaSdělení vychází z přehledu fyziologie vývoje základních orgánových soustav dětí a dospívajících a soustředí se na stavy, které podle současných doporučení znamenají limitaci či zákaz potápění.

VýsledkyKognitivní a psychologické aspekty: kognitivní, sociální a emocionální vývoj dospívajícího je bouřlivý, kdy dítě/adolescent není zmenšený dospělý a schopnost potlačovat a regulovat impulsy ještě není dobře rozvinutá proto narůstá rizikové chování. Psychologické aspekty patří mezi základní příčiny potápěčských nehod a to především v důsledku nesprávného zvládnutí rizikové situace (panická reakce, rychlý výstup). V této oblasti jsou ADHD, poruchy pozornosti (ADD), dyslexie a autismus považovány za relativní/absolutní kontraindikaci potápění. Další oblastí je ORL oblast, kde zásadní odlišnosti vycházejí z morfologických příčin: děti mají kratší, horizontálně uloženou a přímější Eustachovu trubici, proto jsou častější nejenom záněty středouší, ale i jejich chronické komplikace (riziko barotraumatu středního ucha). Nezbytným je vyšetření schopnosti vyrovnávat tlak ve středouší. Odlišnosti představuje i zrání dýchacího systému, kdy je nutné u dětí počítat se sníženou elasticitou plic a malým průměrem dýchacích cest, které vedou k vyššímu dechovému úsilí, riziková může být zvýšená kolabilita terminálních partií bronchiálního stromu. Proto je v řadě doporučení odborných společností kontraindikace potápění dětí s astmatem a to i kompenzovaným. Podobně existují i odchylky v oblasti kardiovaskulárního systému, je třeba počítat s gracilnější konstrukcí skeletu vzhledem k váze potápěčského vybavení.

ZávěrPotápění dětí a mladistvých se v některých ohledem zásadně liší od potápění dospělých a v této oblasti je důrazně doporučeno odpovědně hodnotit zdravotní stav mladých potápěčů.

Klíčová slovapotápění dětí a mladistvých, odlišnosti orgánových soustav, bezpečnost.

Poškodenie sluchového aparátu patrí medzi najčastejšie zdravotné komplikácie rekreačných, technických aj profesionálnych potápačov. Najčastejším problémom je barotrauma stredného ucha vznikajúca pri zlyhaní vyrovnávania tlakových zmien vo vnútroušných priestoroch voči meniacemu sa hydrostatickému tlaku (zostup alebo výstup potápača). Napriek tomu, že väčšina prípadov poškodenia sluchového aparítu priamym mechanickým účinkom tlaku má mierny priebeh a spontánne sa upraví, závažnejšie formy môžu viesť k perforácii bubienka, poškodeniu vnútorného ucha, vzniku perilymfatickej fistuly alebo trvalému poškodeniu sluchu a vestibulárnych funkcií.

Autori demonštrujú prehľad anatómie a fyziológie sluchového aparátu vo vzťahu k zmenám okolitého tlaku pri potápaní, mechanizmov vyrovnávania tlaku a najčastejších patologických stavov súvisiacich s expozíciou hyperbarickému prostrediu. Pozornosť je venovaná najmä barotraume stredného a vnútorného ucha, alternobarickému vertigu, „reverse squeeze“, perilymfatickej fistule, prechodnej baroparéze tvárového nervu, tzv. surferskému uchu, otitis externa a tinnitu. Súčasťou prezentácie sú klinické prejavy, diferenciálna diagnostika, základné princípy manažmentu a odporúčania týkajúce sa posúdenia „fitness to dive“.

Dôraz je kladený na prevenciu, správne techniky vyrovnávania tlaku pri pobyte pod vodou a včasné rozpoznanie alarmujúcich symptómov, pri ktorých je potrebné okamžité ukončenie ponoru a lekárske vyšetrenie. Cieľom prednášky je zvýšiť povedomie o rizikách potápania pre sluchový aparát a podporiť bezpečnostné návyky vedúce k zníženiu výskytu potápačských poranení ucha.

CílV přednášce chci prezentovat současné možnosti léčby poranění předního zkříženého vazu se zaměřením na operační techniky a jejich vývoj za 20 let mojí praxe.

MetodikaDo klinického souboru jsem zařadil pacienty, kteří byli na našem pracovišti operováni od roku 2014, jedná se celkem o 1483 pacientů. V souboru bylo 68 % mužů, průměrná doba sledování byla 3 roky, průměrný věk byl 26,8 let. Tento ukazatel byl ale ovlivněn posledními roky, kdy se věk pacientů s poraněným PZV výrazně snižuje. V době začátků mé praxe bylo poranění u mladších 18 let spíše výjimkou, nyní tvoří náctiletý skoro 20 % operovaných.

U 85 % pacientů byla použita rekonstrukce LCA pomocí autologního štěpu (BTB, STG, Q štěp) a u 10 % byla provedena náhrada pomocí kadaverozního štěpu z lig. patellae. 5 % bylo ošetřeno akutní suturou spojenou prakticky vždy s augmentací syntetickou náhradou.

VýsledkyU rekonstrukčních výkonů bylo procento selhání 6 % (u nichž byla provedena reoperace), přičemž nejvíce docházelo k selhání kadaverózních štěpů, poté následovaly STG štěpy. U akutních sutur došlo k selhání cca v 20 % případů.

ZávěrArtroskopicky asistované ošetření předního zkříženého vazu se provádí již přes 40 let. Za toto období byla vyvinuta řada technik, kdy ale každá z nich vede k rozvoji určitých artrotických změn v kolenním kloubu. Proto by nemělo být zapomínáno na konzervativní postup.

Poruchy příjmu potravy (PPP), syndrom relativní energetické nedostatečnosti ve sportu (REDs) představují významný a velmi často pozdě rozpoznaný problém. Klinický obraz může být ve sportovním prostředí dlouho maskován zachovanou, někdy i stoupající výkonností, normální tělesnou hmotnosti i normalizací restriktivního jídelního chování. Výskyt těchto poruch je u sportovců výrazně vyšší než v běžné populaci. Dopad na zdraví, výkonnost i další zdravotní prognózu sportovce může být závažný, bohužel i fatální.

V rámci High Perfomance Programu Českého olympijského výboru proto vznikl mezioborový projekt s cílem vytvoření systematického modelu péče o sportovce s PPP a REDs. Jedním z hlavních výstupů projektu jsou první česká odborná doporučení, která sjednocují principy prevence, časné diagnostiky, léčby, multidisciplinární spolupráce, rozhodování o bezpečném návratu k tréninku pro odbornou veřejnost. Stejně tak vzniká varianta odborných doporučení pro trenéry.

Současně v Centru sportovní medicíny pilotně ověřujeme komplexní model klinické péče založený na úzké týmové spolupráci lékaře, psychiatra, psychoterapeuta, nutričního terapeuta, dle potřeby s návazností na gynekologa, endokrinologa, v těsné spolupráci s trenérským týmem. Součástí výstupů projektu je příprava praktických algoritmů a implementace do českého sportovního prostředí.

Přednáška představí vznikající strukturu českých doporučení, praktický model multidisciplinární péče a klíčová místa, ve kterých může včasná intervence zásadně ovlivnit zdraví, prognózu a další sportovní kariéru sportovce.

Úvod15letý hokejista se dostavil na plánovanou sportovní prohlídku na tělovýchovné oddělení krajské nemocnice před plánovaným transferem do zahraničního sportovního klubu.

Anamnesticky již v minulosti vyšetřován pro opakovaný záchyt komorových extrasystol během zátěžové ergometrie u sportovních prohlídek. Ambulantně bylo doplněno vyšetření dětským kardiologem, včetně echokardiografie i EKG monitorace. Vyšetření žádnou patologii neodhalilo.

KazuistikaBěhem zátěžové ergometrie se v submaximu na EKG objevila širokokomplexová tachykardie se srdeční frekvencí okolo 300/min. Po položení pacienta z kola na lůžku došlo ke zpomalení komorové odpovědi a demaskování síňového flutteru. Celou dobu situaci pacient hemodynamicky toleroval.

K dalšímu došetření byl pacient odeslán k akutní hospitalizaci na dětskou JIP krajské nemocnice. Zde byla provedena vstupní laboratoř, včetně kardiomarkerů, vše zcela v normě. Následná echokardiografie byla rovněž bez patologického nálezu. Opakovaně byl natočen EKG záznam, kde přetrvával síňový flutter. Pacient byl k další léčbě přeložen na vyšší pracoviště do fakultní nemocnice.

Ve fakultní nemocnici stále přetrvával flutter síní síni většinu času 3:1, frekvence komor 115/min, ale opakovaně se objevovaly paroxysmy deblokovaného flutteru 1:1. Následné elektrofyziologické vyšetření odhalilo komoro-síňová disociaci, po Isoprenalinu s retrográdním Wenckebachovým bodem na AV uzlu. Při stimulaci síní byl oběma směry indukovatelný typický flutter. Byla provedena ablace s blokádou na kavotrikuspidální isthmu s terminací flutteru. Kontrolní stimulace síni do 300/min byla bez indukce síňové tachykardie. Kontrolní echokardiografie a EKG bylo bez patologického nálezu. Pacient byl následně dimitován bez potíží do domácí péče. Do další kardiologické kontroly užíval acetylsalicylovou kyselinu 100 mg 1x denně.

ZávěrPacient dále může sportovat zcela bez omezení. Mezioborová spolupráce zahrnující lékaře dětské kardiologie krajské i fakultní nemocnice, včetně tělovýchovného lékaře tak zachránila nejen potenciálně se slibně rozvíjející sportovní talent, ale potenciálně i život mladého člověka. Sportovní zátěžové prohlídky mají smysl.

Výkonnostní a elitní sport je pro člověka žijícího s diabetem 1. typu reálnou možností, ale také velkou výzvou. Dosažení vrcholového výkonu s diabetem vyžaduje intenzivní přístup nad rámec běžné diabetologické péče. Centrum péče o sportovce s diabetem 1. typu vzniklo s myšlenkou zaplnit tuto mezeru v integrativní péči ve vrcholovém sportu. Jeho cílem je propojit diabetologii, výživu a sportovní medicínu a pomoci sportovcům s diabetem dosahovat špičkových výsledků bez limitace jejich chronickým onemocněním.

Faktory, jako je kolísání glykémie vyvolané zátěží, proměnlivá citlivost na inzulin a metabolické nároky vysoce intenzivního tréninku jsou témata, kterým se běžná diabetologická péče nevěnuje. Sportovci s diabetem 1. typu potřebují designovat léčbu diabetu (např. inzulinový režim, výběr a umístění glukózového senzoru, ev. pumpy) individuálně na míru aktuálním potřebám. Musí perfektně zvládat prevenci a management hypoglykémie a hyperglykémie. Ačkoliv člověk s diabetem není zásadně omezen ve složení či množství stravy, u sportovců je důležité cíleně dávkovat inzulin pro udržení stabilních glykémií při běžné výživě i suplementaci.

Každý sport ovlivňuje hladinu glukózy a potřebu inzulinu jiným způsobem. Potřeby sportovce se také liší v tréninkové sezóně, během závodů a v době odpočinku. Na každé období je potřeba vymyslet léčebnou strategii a průběžně ji adjustovat na základě hodnot glukózy ze senzoru a dalších parametrů. Výsledkem by měla být stabilní kompenzace diabetu bez ohledu na to, v jaké fázi se sportovec nachází. Vyrovnaná hladina glykémie je totiž základem pro vrcholový výkon i účinnou regeneraci.

Věříme, že multidisciplinární přístup Centra péče o sportovce s diabetem 1. typu v IKEM poskytuje základ pro optimalizaci péče o osoby s diabetem sportující na rekreační i vrcholové úrovni.

ÚvodBradykardie je u sportovců častým nálezem a ve většině případů jde o projev fyziologické adaptace na vytrvalostní zátěž. U asymptomatických mladých sportovců je patologická příčina vzácná, na druhé straně může být tento nález také prvním signálem patologických změn převodního systému, strukturálního postižení srdce nebo dokonce autoimunitního či genetického onemocnění. Správné rozlišení mezi fyziologickou a patologickou bradykardií je proto zásadní jak z hlediska léčby, tak z hlediska posuzování zdravotní způsobilosti ke sportu. Uvádíme dvě kazuistiky, které demonstrují správný postup při vyšetřování sportovců s bradykardií na základě posledních doporučení z roku 2025.

ZávěrBradykardie u sportovců představuje široké spektrum nálezů od zcela fyziologických adaptací až po závažné poruchy převodu, které mohou mít významný dopad na prognózu i sportovní způsobilost. Pečlivé zhodnocení anamnézy, symptomů, zátěžové odpovědi a doplňkových vyšetření je klíčové pro správnou diagnostiku i léčbu.

Ve všech případech zůstává rozhodující odhalení a léčba základního onemocnění.

ÚvodSportovní aktivita je významnou součástí zdravého životního stylu a přispívá k fyzickému, psychickému i sociálnímu rozvoji jedince. S rostoucí sportovní participací však narůstá také výskyt sportovních zranění, která mohou negativně ovlivnit nejen fyzickou výkonnost, ale také psychický stav, sebevnímání a schopnost návratu ke sportu. Významným psychologickým faktorem je kineziofobie, tedy nadměrný strach z pohybu nebo opětovného zranění. Její vyšší míra bývá spojována s nižší psychologickou připraveností k návratu ke sportu, vyhýbavým chováním a omezeným zapojením do tréninku. Psychologická připravenost proto představuje významnou součást současného přístupu ke sportovní rehabilitaci a rekondici. Cílem výzkumu bylo vyhodnotit vliv kineziofobie na návrat ke sportu po sportovním úrazu, identifikovat faktory spojené s jejím vznikem a shrnout intervence podporující psychologickou připravenost během rehabilitace.

MetodikaProvedení systematické literární rešerše v souladu s protokolem PRISMA 2020. Do posouzení byly zahrnuty studie publikované v letech 2021 až 2026, které byly vyhledány prostřednictvím databází SPORTDiscus, PubMed, ProQuest a Web of Science. Vhodné studie v anglickém jazyce byly vybrány pomocí platformy Rayyan na základě předem definovaných kritérií pro zařazení a vyloučení, načež následoval výpis dat a hodnocení metodologické kvality.

VýsledkyKritéria pro zařazení a vyhodnocení splnilo dvanáct studií. Osm studií (66,7 %) uvádělo významnou negativní souvislost mezi kineziofobií, strachem z opětovného zranění nebo jinými psychologickými překážkami a návratem ke sportu, zatímco tři studie (25,0 %) prokázaly částečnou nebo nepřímou souvislost a jedna studie nezjistila žádný významný vztah. Nejčastěji identifikovanými faktory spojenými s kineziofobií byly strach z opětovného zranění, úzkost, snížené sebevědomí, bolest a přetrvávající příznaky po zranění.

ZávěrKineziofobie představuje významný faktor ovlivňující návrat sportovců ke sportovní činnosti po zranění. Výsledky práce zdůrazňují význam propojení rehabilitace, rekondice a psychologické podpory během návratu ke sportu a poukazují na důležitost multidisciplinárního přístupu včetně role kondičního trenéra.

Parciálne ruptúry svalov, šliach a väzivových štruktúr patria medzi časté športové zranenia vedúce k obmedzeniu výkonnosti a prerušeniu tréningového i súťažného procesu. Dĺžka športového výpadku má pritom významné zdravotné, výkonnostné, psychologické a ekonomické dôsledky nielen pre samotného športovca, ale aj pre jeho klub.

Prednáška predstaví naše aktuálne klinické skúsenosti a vybrané kazuistiky neoperačnej liečby parciálnych ruptúr mäkkých tkanív na pracoviskách telovýchovného lekárstva.

Zameriame sa na diagnostické rozhodovanie, indikačné kritériá a individualizovaný výber injekčnej ortobiologickej liečby podľa typu, lokalizácie a rozsahu poškodenia a fázy hojenia.

Osobitnú pozornosť budeme venovať manažmentu návratu k športu v koordinácii s rehabilitačným tímom a kondičným trénerom. Predstavíme tiež kazuistiku komplexnej starostlivosti o profesionálneho športovca s dôrazom na správne načasovanie jednotlivých fáz cielenej rehabilitácie, postupnú obnovu športovo špecifickej záťaže a funkčné hodnotenie pripravenosti na návrat k športu.

Na vybraných klinických prípadoch poukážeme na to, že správne indikovaná, vhodne zvolená a optimálne načasovaná injekčná ortobiologická liečba môže podporiť proces hojenia a významne skrátiť výpadok športovca z tréningového a herného procesu. Potenciálnym prínosom je skorší a bezpečný návrat k športovej výkonnosti, obmedzenie následkov dlhodobej tréningovej absencie a zníženie športových i ekonomických dôsledkov zranenia pre športovca a jeho klub.

Ortobiologická intervencia však nesmie byť vnímaná ako izolovaný výkon. Jej úspech závisí od presnej diagnostiky, správnej indikácie, timingu aplikácie, selekciu vhodnej techniky aplikácie, realistického nastavenia očakávaní a úzkeho prepojenia s individualizovaným rehabilitačným a kondičným programom. Prezentované kazuistiky zároveň stručne priblížia možnosti a limity tejto liečby v každodennej ambulantnej praxi.

Kľúčové slováinjekčná ortobiologická liečba, športové zranenia, parciálna ruptúra, mäkké tkanivá, konzervatívna liečba, návrat k športu, telovýchovné lekárstvo

Moderná telovýchovná prehliadka nemusí odpovedať iba na otázku: „Môže tento človek športovať?“ Na najvyššej diagnostickej úrovni odpovedá aj na otázku: „Akú má fyziologickú rezervu, čo ju limituje a ako ju dlhodobo zachovať alebo zvýšiť?“ Koncept longevity posúva pozornosť od neprítomnosti ochorenia k zachovaniu funkčnej kapacity, adaptability a odolnosti voči záťaži; prehliadku tak možno chápať ako komplexné hodnotenie intrinsic capacity a fyziologickej rezervy jednotlivca. Opora v dátach je silná: kardiorespiračná zdatnosť je gradovaný prediktor celkovej mortality bez horného limitu prínosu — HR 5,04 pre nízku verzus elitnú zdatnosť, viac než fajčenie, diabetes či ICHS; každý 1 MET znižuje mortalitu o 11–17 %.

Prvou úrovňou zostáva základný preparticipačný screening a spôsobilosť na šport. Vyššia úroveň objektivizuje kardiorespiračnú kapacitu spiroergometriou (VO₂peak, ventilačné prahy, chronotropná odpoveď), hodnotí svalovú silu a funkciu pohybového aparátu a identifikuje limity rozvoja kapacity — tie nemožno predikovať, len merať: v protokole HERITAGE sa odpoveď na identický tréning pohybovala od nulového zisku po ~1000 ml O₂·min⁻¹.

Samostatnú vrstvu tvorí autonómna regulácia a regenerácia, ktorá umožňuje sledovať toleranciu fyzickej záťaže, stresu a individualizovať záťaž.

Funkčnú rezervu podmieňuje muskuloskeletálny systém: degeneratívne zmeny, tendinopatie, svalová dysfunkcia a mikrotraumy limitujú pravidelnú pohybovú intervenciu. Preventívna diagnostika, ultrasonografické monitorovanie, cielená rehabilitácia a v indikovaných prípadoch orthobiologická podpora umožňujú pokračovanie účinnej aeróbnej a silovej intervencie.

Telovýchovný lekár sa tak v prostredí longevity posúva od jednorazového posúdenia spôsobilosti k longitudinálnemu manažmentu funkčnej rezervy — vstupnej bráne personalizovaného longevity programu: merať kapacitu, identifikovať rezervu, odstrániť limitujúce faktory, cielene intervenovať a dlhodobo monitorovať adaptáciu.

ÚvodPravidelná pohybová aktivita je ovlivňována facilitátory a bariérami v tělesné, psychické, sociální a environmentální oblasti. Porozumění těmto faktorům je důležité pro rehabilitaci, sociální práci a inkluzivní podporu zdraví, zejména u seniorů, osob se zdravotním postižením a osob s jiným znevýhodněním. Dostupnost mezinárodně využitelných nástrojů vycházejících z biopsychosociálního rámce je však omezená. Cílem studie bylo posoudit obsahovou validitu nově vytvořeného dotazníku FaB-PA (Facilitators and Barriers to Physical Activity).

MetodikaDotazník FaB-PA byl vytvořen v rámci mezinárodní spolupráce a strukturován podle biopsychosociálního rámce WHO. Položky byly rozděleny do čtyř oblastí: tělesné zdraví, duševní zdraví, sociální vztahy a environmentální faktory. Obsahovou validitu posuzovalo 12 odborníků z České republiky a 6 odborníků ze Slovenska. Relevanci položek vzhledem k příslušné oblasti hodnotili pomocí čtyřbodové škály. Byly vypočteny indexy obsahové validity na úrovni položek a celých škál (I-CVI, S-CVI).

VýsledkyExpertní hodnocení potvrdilo uspokojivou relevanci položek ve všech oblastech, jejich koncepční srozumitelnost a vhodnost navržené čtyřoblastní struktury. Celková obsahová validita vykázala vysokou míru shody odborníků. Hodnota S-CVI dosáhla 0,904 u českého a 0,900 u slovenského expertního panelu.

ZávěrVýsledky podporují využití dotazníku FaB-PA jako perspektivního biopsychosociálního nástroje pro identifikaci facilitátorů a bariér pohybové aktivity. Další výzkum by se měl zaměřit na ověření reliability, konstruktové validity a využitelnosti nástroje v různých populačních a kulturních podmínkách.

ÚvodDlouhodobé uvolňování žáků z tělesné výchovy je v české školní praxi stále častým řešením zdravotních omezení. Současné přístupy vycházející z Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (ICF) však zdůrazňují podporu participace a individualizaci podmínek vzdělávání namísto automatického vyřazování žáka z pohybových aktivit.

MetodikaPříspěvek představuje odbornou analýzu současných přístupů k posuzování zdravotní způsobilosti žáků pro účast v TV. Vychází z biopsychosociálního modelu ICF, aktuální školské a zdravotnické legislativy a resortních metodických doporučení. Analyzovány byly principy inkluzivního vzdělávání zakotvené ve školském zákoně, ve vyhlášce č. 27/2016 Sb., metodikách Zařazování dětí, žáků a studentů s potřebou podpory do TV, Aktivní škola a strategických dokumentech Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ a Koncepce podpory pohybu dětí, žáků a studentů a sportovních aktivit ve školách se zaměřením na období 2024–2028. Pozornost je věnována možnostem funkčně orientovaného hodnocení a mezioborové spolupráci zdravotnických, poradenských a pedagogických pracovníků.

VýsledkyAnalýza ukazuje posun od diagnosticky orientovaného modelu založeného převážně na posouzení diagnózy k přístupu zaměřenému na funkční schopnosti, potřeby žáka a podmínky prostředí. Klíčovým nástrojem podpory participace se stává odborné doporučení obsahující specifikaci kontraindikovaných činností, popis funkčních možností a návrh konkrétních adaptačních opatření ve výuce. Takový přístup umožňuje bezpečnou individualizaci TV a podporuje rozvoj pohybové gramotnosti i u žáků se zdravotním omezením.

ZávěrFunkčně orientované posuzování představuje perspektivní směr podpory žáků se zdravotním omezením v TV. Odborníci by měli usilovat o vytváření podmínek umožňujících bezpečnou participaci žáka namísto jeho automatického vyřazování z pohybových aktivit. Rozvoj mezioborové spolupráce, využívání principů ICF a formulace konkrétních adaptačních doporučení mohou významně přispět k inkluzivnější a zdravotně přínosnější školní tělesné výchově.

ÚvodStřevní mikrobiom je zvažován jako mediátor adaptace na pohybovou zátěž i jako ukazatel trénovanosti. Cílem sdělení je kriticky shrnout současnou evidenci o vzájemném vztahu mikrobiomu a pohybové aktivity a vymezit metodické limity, které brání jejímu klinickému využití.

MetodikaNarativní přehled recenzované literatury (PubMed, Web of Science, 2014–2026). Zahrnuty průřezové a intervenční studie u lidí, mechanistické práce na zvířecích modelech, systematické přehledy a metodická doporučení. Studie byly hodnoceny podle designu, kontroly dietního příjmu a replikovatelnosti nálezů.

VýsledkyPrůřezové studie opakovaně popisují u sportovců vyšší α-diverzitu a vyšší fekální koncentrace mastných kyselin s krátkým řetězcem; kardiorespirační zdatnost vysvětluje více než 20 % variability taxonomické bohatosti nezávisle na stravě. Intervenční studie s kontrolovanou stravou prokázala, že šestitýdenní vytrvalostní trénink mění složení i metabolický výstup mikrobioty, efekt však závisí na výchozím fenotypu a po detréninku odeznívá. Rozdíly mezi sportovci a nesportovci jsou výraznější na úrovni metagenomu a metabolomu než na úrovni taxonomie. Přeměna laktátu na propionát rodem Veillonella byla doložena na myším modelu, u člověka nebyla konzistentně replikována. Laktát je současně substrátem pro bakterie, které produkují butyrát. Extrémní vytrvalostní zátěž vede k narušení střevní bariéry (exercise-induced gastrointestinal syndrome). Interpretaci nálezů limituje confounding stravou, reverzní kauzalita, malé soubory, kompoziční povaha sekvenačních dat a metodická heterogenita preanalytické fáze.

ZávěrStřevní mikrobiom lze považovat za dynamický mediátor adaptace na pohybovou zátěž, nikoli pouze za pasivní marker trénovanosti. Kauzální vztah mezi konkrétními mikroorganismy a sportovním výkonem však u člověka zůstává neprokázán. Předpokladem klinického využití je standardizace preanalytické fáze a prospektivní intervenční studie s kontrolou dietního příjmu.

Autor prezentuje jednotlivé modality zobrazení kolenního kloubu od radiologických metod, využívajících RTG záření (RTG, CT), přes ultrazvukové vyšetření a vyšetření magnetickou rezonancí, včetně méně častých používaných modalit nukleární medicíny (PET/CT a scintintigrafie).

V rámci jednotlivých modalit autor poukazuje na silné a slabé stránky zobrazení, prezentuje základní anatomii kolenního kloubu a očekávané nejčastější patologické nálezy.

Součásti sdělení je i kazuistika dětského pacienta s noční bolestí kolene a následně diagnostikovaným fatálním nálezem v rámci kolenního kloubu.

Cílem přednášejícího je přehledně informovat o radiologických možnostech zobrazení kolenního kloubu a poukázat na dostupnost, indikace a kontraindikace jednotlivých vyšetřovacích modalit.

Boj proti dopingu je tradičně spojován především s dopingovými kontrolami a laboratorní analýzou odebraných vzorků. Samotný výsledek analýzy však nemusí poskytovat odpověď na všechny otázky související s možným porušením antidopingových pravidel. Současně existují případy, v nichž relevantní informace vznikají zcela mimo proces dopingové kontroly. Informačně-analytická a vyšetřovací činnost proto představuje důležitou součást moderního antidopingového systému.

Příspěvek představí místo vyšetřování v antidopingu, jeho účel a vztah k testování a výsledkovému řízení. Na typových situacích bude ukázáno, kdy a proč je vyšetřování zahajováno, jakou roli v něm hraje získávání, ověřování a vyhodnocování informací a jak mohou jeho výsledky ovlivnit další postup antidopingové organizace. Pozornost bude věnována jak vyšetřování navazujícímu na pozitivní laboratorní nález či odmítnutí dopingové kontroly, tak případům vycházejícím z oznámení a dalších poznatků.

Cílem příspěvku není představit jednotlivé vyšetřovací metody, ale ukázat praktickou roli vyšetřování při objasňování okolností možného porušení antidopingových pravidel, identifikaci případného zapojení dalších osob a získávání informací využitelných pro další činnost antidopingové organizace.